Marek Hlavica: Performanční studia

Tato disertační práce zkoumá akademický obor performančních studií (performance studies)  a jejím cílem je kriticky analyzovat performanční studia v celé jejich šíři a dosud neustálené podobě, podat pokud možno zasvěcenou a kritickou studii o jejich historii, vývoji, současné podobě, významných osobnostech, institucích, událostech a o možných dalších směrech vývoje. Pokouší se prozkoumat myšlenkové, společenské i umělecké zdroje, z nichž obor čerpá, a pojmenovat směry, k nimž se hlásí.

Obor performančních studií se začal rodit v sedmdesátých letech dvacátého století a jeho první samostatná katedra (Department of Performance Studies) vznikla v roce 1980. Zájem o obor výrazně vzrostl v letech devadesátých. V současnosti již existují katedry performančních studií mimo USA také v Austrálii, Anglii, Walesu, Francii či Brazílii.  Přednášky o teorii performancí se na mnoha univerzitách celého světa staly součástí studijních programů nejen teatrologie, ale také antropologie, etnografie, sociologie, literatury, historie či kulturních studií.  Základem tohoto oboru je performance, jež však není chápána pouze úzce jako „představení“, nýbrž v mnohem širším smyslu jako ústřední interpretační nástroj pro porozumění lidskému chování a společnosti.

Marek Hlavica: Performační studia (.pdf)

Školitelem práce byl prof. Petr Oslzlý.

Práce byla obhájena v roce 2008.

Michaela Řepová: Pusinky – režijní debut Karin Babinské

Moje bakalářská práce Pusinky – režijní debut Karin Babinské je zhodnocením posledního tzv. ženského filmu (v době, kdy práce vznikala, byl do kin uveden další tzv. ženský film. Tentokrát debut scenáristky Olgy Dabrowské – Kuličky) české kinematografie.

Zabývá se nejen problematikou žen ve společnosti, (pokud možno okrajově, protože se jedná o teoretickou práci z oblasti filmu, nikoliv o teoretickou práci sociologického rázu) ženského filmu a ženské režie, ale hlavně se soustředí na film Pusinky jako takový. V čem je konkurentem ve svém žánru pro ostatní filmy. A jaký je to vlastně žánr, který reprezentuje. Jak vznikal a kdo jsou jeho autorky. V čem je považován za jedinečný a co je mu naopak vytýkáno. Cílem mé práce bylo shromáždit všechny dostupné informace o tomto filmu a najít odpověď proč se tak významný kvalitní český film nesetkal s ohlasem diváků, proč zapadl jako další filmy zkušených filmařů, které by se od mladých autorek Pusinek mohli a měli učit.

M.Řepová: Pusinky (.pdf)

Vedoucí bakalářské práce: Jan Gogola

Práce byla obhájena v roce 2008.

Teaser k interaktivnímu dramatu Systém

Tahle video-upoutávka vznikla v rámci semináře Audiovizuální projekt pod pedagogickým vedením Hanky Slavíkové. Jde o 1:30 dlouhou upoutávku na interaktivní drama Systém (http://www.projekt-system.cz) zabývající se problémem totality.

Odkaz na Youtube: http://www.youtube.com/watch?v=5bSaqXsYHwg

Teaser vznikl ve spolupráci s Tomášem Koňaříkem a následujícím herci (a neherci): Gabriela Černá, Ivan Jurečka, David Klimeček, Petr Pouchlý, Štěpán Hruda, Jana Jevická, Lujza Kotryová, Inka Pavelková, Veronika Sládková, Lucie Vachová

Web autora: http://pgotthard.wordpress.com/

Barbora Voráčová – analýza hry Olji Muchiny Táňa a Táňa

Analýzu na hru Olji Muchiny Táňa Táňa do předmětu Současné světové drama.

Kompletný text na stiahnutie tu (v .pdf):  Olja Muchina – Tana a Tana (analyza hry)

Úryvky:

Táňa Táňa je hra velice silně promlouvající svou osobitou poetikou. Hlavními tématy jsou láska a život sám, lidská osamělost a touha po teplé blízkosti někoho, koho milujeme, kdo ale bohužel nemiluje nás. Ne náhodně se při výčtu témat vybaví ruský dramatik A.P. Čechov, inspirace jím vychází z celkového pojetí textu a je velmi jasně čitelná. Jedna z postav je pojmenovaná Strýček Váňa a další postava – Ivanov, zdědil spoustu vlastností a přístup k životu po svém starším předchůdci. Místy se může až zdát, že je hra pouhou variací na Čechova, snad až jeho parodováním.

Tereza Kratochvílová – Vdávání

Poviedka „Vdávání“ od Terezy Kratochvílovej.

Jednou ráno jsem se vzbudila a hned jsem věděla, že je cosi v nepořádku. Obvykle spávám na zádech s nohama a rukama rozhozenýma do čtyř světových stran. Tomu je přizpůsobena moje postel, jediný kus nábytku, který doopravdy vlastním. V nohách má zabudovaná kuličková ložiska, v pelesti příruční kompas a já s ní mohu libovolně otáčet tak, abych měla hlavu na severozápad, pokud usínám s objevitelskou touhou, na severovýchod, to když na druhý den plánuji úklid, jihovýchod znamená, že nebudu dělat ale vůbec nic, jen po arabském způsobu posedávat na ušlapané podlaze a čekat, co mi kdo hodí do čepice (obvykle nic, to je tím, že žiju na samotě). Když mám splín, usínám s hlavou na jihozápad tedy tak, jako bych měla vypadnout z postele rovnou do Středozemního moře.

Tereza Kratochvílová – Bříško

Poviedka „Bříško“ od Terezy Kratochvílovej.

Vždycky, když se oteplí a ze vzduchu je cítit, že už bude brzy jaro, snažím se mít dobrou náladu, jakou bych měla mít. Svítí sluníčko, kvetou kytičky, rostou mláďátka a mně se znovu připomene každoroční hrozné neštěstí. Obvykle mi trvá dlouho, než pojmenuju věci pravým jménem. Snažím se chodit hodně na procházky a přemýšlet o důležitých a velkých věcech, stavím domečky z šišek a kůry, vycpávám mechem krabičky a plním je hlemýždi zahradními, zpívám trampské písně, uzavírám pokrevní bratrství, píšu milostné dopisy a zkouším vařit zdravá jídla…

Tereza Kratochvílová – Borůvky

Poviedka „Borůvky“ od Terezy Kratochvílovej. 

Sbírám borůvky každý den od konce června do září a to jsou moje nejšťastnější chvíle. Probouzím se ještě v noci a čekám, až začne vycházet slunce. Spím s otevřenými dveřmi, takže vidím, jak červená protější kopec a to je ta pravá chvíle. Vyskočím z postele, běžím si vyčistit zuby a pracovní oblek si oblékám až na verandě. Je to kombinéza, která byla původně bílá, ale teď je šedomodrá a to je moje nejmilejší barva. Snídám obvykle borůvky s cukrem, ale dneska jsem si je dala i se šlehačkou, protože cítím, že bude zvláštní den.

Ve sklepě, který je suchý a teplý, původně byl vybílený vápnem, ale už má příjemnou šedomodrou barvu, která je moje nejmilejší, mám svoje kbelíky. Když náhodou jedu do města pod kopce, je to jenom kvůli kbelíkům. Každý den mám totiž chuť sbírat do jiné barvy a tvaru a jejich počet v mém sklepě tedy neustále stoupá. Dneska mám i v tomhle jasno- sáhnu po největším obřím červeném kýblu a honem zabouchnu dveře, aby se na mě nezřítily štosy ostatních žárlivých, které se už povážlivě naklánějí.

Pedagogické odkazy I.

Ctěné studentky a vážení studenti,
jelikož nepochybně pro samé studium a tvorbu nemáte dostatek času na brouzdání internetem, rozhodl jsem se občasně přispívat na tyto vaše stránky odkazy na zajímavé články, studie, rozhovory, videa, etc., na něž narazím při svých plavbách webovým oceánem. Mou snahou bude upozornit vás na zajímavé a pozoruhodné jevy, události či díla, jež, dle mého soudu, by neměly uniknout vaší pozornosti a o nichž byste měli vědět, v ideálním případě i přemýšlet.

Když vás to bude otravovat, dejte mi prosím vědět. Když vás to zaujme, tak nápodobně.

Nejvýznamnější mediální událostí poslední doby je nepochybně plnohodnotný rozjezd TV Barrandov. Samotná digitalizace tuzemského televizního prostředí může být i bez použití uvozovek nazývána revolucí a rozjezd zmiňované televize má takřka význam výstřelu z Aurory. Zatímco jiné digitální televize spíše živoří (Z1, Public TV), jiné spíše než k narození spějí k potratu (Febio), tak TV Barrandov si neklade menší cíl, než stíhat a možná jednou i předstihnout již zavedené komerční stanice. Pro vás to má význam přinejmenším dvojí: Jednak se zrodí další silný producent, jenž bude prahnout po nápadech, talentu a píli mladých scénáristů a dramaturgů, tedy vás. A jednak je velmi inspirativní sledovat, jak se TV Barrandov snaží svého cíle dosáhnout, neboť se tak lze mnohé přiučit o fungování televizí v současném světě.

Vaší pozornosti doporučuji:
Článek Jana Potůčka z digizone.cz Je to kopie Novy, nebo to není kopie Novy?
„Řeč je samozřejmě o televizi Barrandov. Opakovat po sté, že právě dnes, 59 minut před polednem, zahájí tenhle digitální program vysílání, je asi zbytečné. Zajímavější je pohled na jeho schéma, televizní tváře a porovnání s dřevními dobami televize Nova – když jí ještě šéfoval Vladimír Železný a vysílala z Měšťanské besedy u Národní třídy. Barrandov se totiž začínající Nově hodně podobá.
A asi to není žádná chyba. Plnoformátová televize pro masového diváka se nedá dělat jinak než Nova nebo Prima, v programu zkrátka budou všechny myslitelné formáty a záleží už jen na oddělení skladby programu, jak dobře je namíchá, aby z nich vytěžilo co největší sledovanost. To je ta největší alchymie: mít takového kvalitního člověka Prima, dokázala by z dnešního schématu vytřískat daleko větší úspěch, protože mnohé zahraniční seriály a filmy má kvalitnější nebo přinejmenším srovnatelné s Novou.“
Více čtete zde: Je to kopie Novy…

Program rozhlasových hier na Slovenskom rozhlase na mesiac leden ‘09

Rádio Slovensko

Každú nedeľu
04. 01. 2009 o 22:30 – Sofokles: Kráľ Oidipus
11. 01. 2009 o 22:30 – Jana Kákošová a spol.: Báthoryčka
18. 01. 2009 o 22:30 – Michal Ditte: Venuša v sieti
25. 01. 2009 o 22:30 – Leonid Andrejev: Samson v okovách

Rádio Regina

Každý štvrtok:
08. 01. 2009 o 21:00 – Jevgenij Zamjatin: Zapadákov
15. 01. 2009 o 21:00 – Ludvík Aškenazy: Bolo to na váš účet
22. 01. 2009 o 21:00 – D.H.Lawrence: Panna a cigán
29. 01. 2009 o 21:00 – M.Kukučín: Keď báčik z Chochoľova umrie

Marek Urban – Analýza filmu Ingmara Bergmana „Náruživosť“

(Tento príspevok je venovaný všetkým tretiakom, ktorí tvrdili, že pán profesor Švanda dáva prvákom len Céčka… nedáva: A/93 ; )

Moja analýza Bergmanovho filmu Náruživosť (En Passion, 1969) na hodinu „Typologie filmové tvorby“ pána profesora Švandy. Zaoberám sa v nej najmä použitím pre Bergmana netypických formálnych aj obsahových prvkov v kontexte jeho tvorby. Pôvodné zadanie boli 3 normostránky a keďže som to rozpísal na 11, bál som sa, či to je ešte prijateľné a niektorými témami som sa nezaoberal do tej miery, do akej by si to zaslúžili (a niektorými vôbec). Náruživosť je napríklad krásnym príkladom postmoderného filmu, bohužiaľ témy postmoderny sa dotýkam len v závere – v eseji chýba najmä poriadna analýza vzťahu medzi syžetom a fabulou snímku. Preto niektorá moja argumentácia pôsobí nedostatočným dojmom, za čo sa chcem ospravedlniť.

Rád by som upozornil, že sa jedná o analýzu a nie o kritiku, takže v práci je prezradená pointa snímku a tiež sú obsiahnuté niektoré moje subjektívne interpretácie.

Kompletný text je na stiahnutie tu (v .pdf): Marek Urban – Náruživosť (analýza)

Úryvky:

Všade okolo sú lesy. Na strechu lezie blonďavý vysoký muž s plechovým vedrom plným malty. Neosobný hlas rozprávača nás informuje, že strecha zateká. Muž kladie na strechu šindle, v čom sa ozve znepokojené zvonenie zvoncov stáda oviec, ktoré máme možnosť vzápätí vidieť na vlastné oči. Ovce behajú splašené, ale až keď nám kamera ukáže Slnko, zvláštne roztrojené, ako samo od seba zmizne, chápeme. Lepšie povedané, nechápeme. A tak začína Náruživosť, tridsiaty siedmy film režiséra a scenáristu Ingmara Bergmana. (…)

(…) Bergman ako divadelný režisér a scenárista neposúva dej filmovo, všetko sa odohráva cez repliky postáv. Vzniká tak efekt „hovoriacich hláv“, kde postavy sami nič nekonajú, len stoja a rozprávajú.